Zkusili jste to? A selhali jste? Nevadí! Zkoušejte dál. A selhávejte zas. Selhávejte lépe!     

Samuel Beckett

Trénujte svoji hlavu. Naučte se přijímat svá selhání. Udělat chybu je přece tak vzrušující.

Muži si dávají  předsevzetí ve 30%, ženy ve 35%, většinou jde o lidi s vyšším vzděláním. Neuspěje až 75% z nich….

Co myslíte, jsme opravdu neschopní?

Neschopnosti dodržet novoroční předsevzetí se každý rok s menší či větší mírou věnují všechny lifestylové  časopisy. Podle vědců je prý pravou příčinou neúspěchu skutečnost, že jen málo lidí je schopno dlouhodobé a cílevědomé práce, do níž patří i plnění našich předsevzetí. Důvodem našeho neúspěchu prý je, že zvolené cíle ani doopravdy nechceme. A na lenost se prý taky nemůžeme vymlouvat, jde jen o nedostatek motivace.

Co máme v selhávání společného?

Chtěli jsme se nějak zlepšit, ale neuvědomili jsme si, že máme zažitý stereotyp myšlení a chování, v němž je nám pohodlně. Jsme relativně zdraví a až na maličkosti spokojení. A najednou jsme si svoji spokojenost chtěli ohrozit jedním jediným rozhodnutím. Lousknout prsty, abrakadabra, staň se! Takhle ale náš mozek nefunguje. U nikoho.

Naše myšlenky se nejraději ubírají ve vyjetých kolejích, protože je to bezpečné a pro náš mozek energeticky nenáročné. Chceme-li uskutečnit nějakou změnu ve svém chování, je třeba začít se změnou v přemýšlení a vytvořit podmínky pro nové návyky. Prošlapat nová mozková spojení nebo naladit nový počítačový program nás musí bavit.

Zkusili jsme něco dělat jinak , přikázali jsme si, ale neuměli jsme poslechnout. A když se nám pokus nezdařil, okamžitě jsme nezdar přijali jako osobní selhání. Naše motivace se utopila ve zklamání ze sebe sama.

Přitom nejde o nic jiného než o běžný proces normálního učení.  Z našich zkušeností bychom se měli především poučit, co všechno na nás funguje a nefunguje, aby se nám změnu podařilo uskutečnit.

Určitě se nám uleví, když si připustíme, že toto učení provozujeme vědomě či nevědomě celý život metodou úspěch/omyl. Důkazem, že se nám to ve skutečnosti daří, je naše přežití.

Žádný učený z nebe nespadl a dělat chyby je lidské i v dospělém věku. Tak čeho se bojíme? Uvěřili jsme snad, že se učíme jen proto, abychom se neustále plynule zlepšovali.

Zkuste si místo sebeobviňování sami pro sebe říci: ,, Jak vzrušující!“ A přemýšlejte, co příště uděláte jinak, abyste uspěli